Lyrická poezie

Experimentální strojový překlad hesla Lyric poetry z encyklopedie Wikipedia pořízený překladačem Eurotran. Je tento překlad nedokonalý? Pomozte nám jej zlepšit!

Lyrická poezie je forma poezie, která nepokouší se vyprávět příběh, jak dělat epickou poezii a dramatickou poezii, ale je více osobní přírody místo toho. Spíše než zobrazovat charaktery a akce, lyrický básník osloví čtenáře přímo, zobrazovat jeho nebo ji vlastnit pocity, stavy mysli a vnímání.

Ačkoli jeho jméno, od slova lyra, znamená, že to je chtěl být zpívaný, toto není vždy případ; hodně lyrická poezie je čistě chtěl být čten.

[upravit překlad]

Historie

[upravit překlad]

Západní lyrická poezie

Nejdříve přežívající lyrické básně v západní tradici jsou pravděpodobně Píseň písní a žalmy, ale tam je mnoho pěkných příkladů v klasické literatuře. Někteří ti nejlepší starověcí lyričtí básníci jsou Sappho, Catullus, a Horace.

Během středověku, lyrická poezie je ovládána tradicí dvorské lásky ve většině evropských jazycích. Toto je horní poezie určená dvorům šlechty, zda básník je sám princ, takový jako William IX Aquitaine, nebo troubador nižší třídy ve službě jednoho prince nebo překládání od dvoru ke dvoru.

Nějaký non-dvorská láska lyrická poezie přežila od středověkého období. Mnoho z básníků, kteří napsali tam tradice dvorské lásky také produkovala jinou lyrickou poezii, a nemnoho básníků pozdního středověku a brzy Renaissance, takový jak François Villon, psal u elegantního prostředí.

Otočení od Middle věky k renesanci je nejlépe ilustrovaný v osobě Francesca Petrarca, jehož sonety slavit jeho láska k Laure vzala Evropu za bouřku a dala jeho jméno jedné formě sonetu, jeden z nejvíce perennially populárních forem lyrické poezie. Renesance, a obzvláště alžbětinská Anglie, viděl velký rozkvět lyrické poezie. S novým důrazem na jednotlivci, spíše než komunita, lyrický básník, kdo osloví čtenáře přímo v první osobě, se stal významnou osobností na literárním nebi.

Hodně z lyriky sedmnáctý a osmnáctá století je malé čtení dnes protože jeho závislosti na klasickém bájesloví a obecných tvarech. Výrazné výjimky jsou John Milton, kdo psal lyrická poezie kromě jeho velkých epických básní a metafyzických básníků, takový jako Andrew Marvell a John Donne.

To není až do konce osmnáctého století, s takovými básníky jako Goethe a Wordsworth, že další rozkvět velké lyrické poezie začal. Poezie období romantismu udržela jeho čerstvost a popularitu.

Devatenácté století také přineslo nárust tmavější, realističtější poezie s takovými básníky jako Baudelaire. Souborové formy lyrické poezie také začnou být rozpuštěný a zlomený, tak to hodně twentieth-staletá lyrická poezie je nezávislá na rýmu nebo pravidelném metru.

[upravit překlad]

Témata

Ačkoli lyrická poezie má dlouhou a blízkou asociaci s láskou a Evropana lyrická poezie v mateřštině vyvstávala s tradicí dvorské lásky, to není výlučně milostná poezie. Mnoho z básníků dvorské lásky (zda troubadors, trouvères, nebo Minnesänger) také psal lyrické básně o válce a míru, přírodu a nostalgii, žal a ztráta. Pozoruhodný mezi tyto být Christine de Pisan a Charles, Duke Orléans, dva velkých francouzských lyrických básníků patnáctého století.

Duchovní témata jsou také prominentní v lyrice. Někteří ti nejlepší středověcí básníci psali výhradně náboženskou poezii. prominentní mezi tyto jsou takoví básníci jak St. John Crossu a Teresa Avily. Poznamenat, že to jde někdy těžko rozlišovat milostnou poezii a náboženskou poezii, od boha a obzvláště Marie Virgina být často osloven v hodně stejný termíny jako pozemský milovník, a zvláště mít rád ušlechtilou dámu v tradici dvorské lásky. Takoví moderní básníci jako John Donne, Gerard Manley Hopkins, a T. S. Eliot pokračoval v tradici jemné literární poezie založené na duchovním nebo noumenous zážitek.

Příroda je také běžné téma lyrické poezie, často bytí vylíčilo jako odraz (nebo kontrast k) básník je stav mysli.

[upravit překlad]

Formy

Ačkoli pravděpodobně nejpopulárnější forma lyrické poezie v západní tradici je 14-lemovat sonet, jeden v jeho Petrarchan nebo jeho Shakespearean se tvoří, lyrika se objeví v zarážející paletě forem.

Starověká hebrejská poezie se spoléhala na opakování a chiasmus pro mnoho z jeho účinků. Ačkoli hodně Řek a římská antická poezie byli psáni ve formách se metry souboru a slokami, Pindar ódy se zdají jak beztvarý k uchu zvyklému na rým a metr jako takový moderní poezie jako Rilke je Duino elegie.

V některých případy, forma a téma jsou oženěni, jak ve dvorské lásce aubade nebo píseň svítání ve kterém milovníci jsou vynucení k části po noci lásky, často s hlídačem refrén řekne jim to je čas jít. V ostatní případy, téma a forma jsou u šance a část zájmu poezie je v jak a zda básník může přinést úspěšný odbor mezi dvěma zřejmými opaky.

Obyčejný rys forem slova je refrén, zda správná jedna linka nebo několik, to skončí nebo znamená každá sloka. Refrén je opakován skrz báseň, jeden přesně nebo s nepatrnou variací.

[upravit překlad]

Metrics

Hodně lyrická poezie závisí na pravidelném metru umístěný jeden na množství slabik nebo na stresu. Nejvíce obyčejné metry jsou takto:

Jamb - dvě slabiky, s dlouhou nebo stresovanou slabikou po krátké nebo nepřízvučné slabice.
Trochaic - dvě slabiky, s krátkou nebo nepřízvučnou slabikou po dlouhé nebo stresované slabice.
Anapestic - tři slabiky, s první dva krátký nebo nepřízvučný a poslední dlouhý nebo stresovaný.
Dactylic - tři slabiky, s první jeden dlouhý nebo stresovaný a jiný dva krátký nebo nepřízvučný.

Některé formy mají kombinaci metrů, často používat různý metr pro refrén.

Každý metr může mít nějaké množství elementů, nazvaný nohy. Nejvíce obyčejný metr v angličtině je jamb pentameter, s pěti iambs na linku. Nejvíce obyčejný ve francouzštině je alexandrin, s dvanácti slabikami. V angličtině, alexandrine je hexametr jamba.

[upravit překlad]

Rým a aliterace

Tyto dva elementy jsou obyčejné k uspořádávat lyrickou poezii v západní tradici a dělat poezii obtížnou překládat účinně. Stará skandinávská poezie závisela těžce na aliteraci. Kontinentální Evropa a Anglie vyvíjeli komplexní rýmová schémata a používali aliteraci jako pomocné zařízení.

Ačkoli k laickému uchu, rým je punc poezie, to stalo se méně a méně obyčejný v poezii v evropských jazycích ve dvacátém století.

[upravit překlad]